Dyslexie a dysgrafie: jak si s nimi poradit?

Poruchy učení

Dyslexie a dysgrafie: jak si s nimi poradit?

Článek Vám zabere

Má vaše dítko ve škole problémy s učením? Možná trpí dyslexií či dysgrafií. Školní režim se však dá těmto poruchám dobře přizpůsobit, a tak i dítě s „dys“ může nosit jedničky a stát se premiantem!

Jak poruchy učení odhalit?

Dyslexie a dysgrafie patří mezi poruchy učení. V prvním případě se jedná o potíže se čtením. Dysgrafie pak nepříznivě ovlivňuje schopnost psát. Na tyto poruchy se nejčastěji u dětí přijde v prvním a druhém ročníku základní školy.

Zbystřete, pokud dítě:

  • čte velice pomalu
  • slabikuje s obtížemi
  • má problém se zapamatováním a rozeznáváním písmen
  • při čtení přeskakuje nebo vynechává písmena
  • věty, které právě přečetlo, hned zapomene a text si musí přečíst ještě několikrát, aby jej pochopilo
  • při čtení se soustředí na správné vyslovování písmen a nikoliv na obsah textu

Ruku v ruce s dyslexií jde často i dysgrafie. Ta má následující projevy:

  • obtíže se zapamatováním tvarů písmen
  • zaměňování podobných písmen mezi sebou
  • chyby v opisování
  • opomíjení písmen ve slovech
  • špatně čitelné chaotické písmo bez jednotného sklonu a velikosti
deti ve škole

Poruchy učení většinou dovede rozpoznat učitel. Pedagoga proto vnímejte, zvláště v prvních ročnících základní školy, jako partnera, nikoliv jako kritika vašeho dítěte. Pokud máte podezření, že vaše dítě trpí poruchou učení, poraďte se nejprve právě s učitelem. Spolehlivě pak poruchu učení prokáže psycholog či speciální pedagog pomocí psychodiagnostického vyšetřeni intelektu, kognitivních funkci a speciálních testů.

Dysfunkce nerovná se vada 

Myslíte si, že dítě trpící poruchou učení je opožděné a méně inteligentní? Omyl! Poruchy učení s inteligencí nijak nesouvisí. Mozek dyslektiků a dysgrafiků funguje jiným způsobem než mozek většiny lidí. Dyslektici mají obtíže s vnímáním detailů. Například nerozlišují dostatečně dobře tvary písmen.Ve vnímání celků ovšem bývají výjimeční. Často vynikají také v prostorovém vnímání, proto se mnohdy uplatňují jako designéři či architekti. Někteří z nich mají rovněž schopnost propojovat informace a předpovídat, jak se budou věci vyvíjet v budoucnu. Psycholožka Denisa Maderová říká: „Z praxe vím, že se dyslektici a dysgrafici v životě dobře uplatní. Jsou to totiž bojovníci a umí překonávat překážky.“

Jak se učit s žáčkem s „dys“?

Mějte s dítkem trpícím poruchou „dys“ trpělivost. Z poruch učení děti bohužel nevyrostou, potýkají se s nimi celý život. Určitě svého potomka netrestejte za to, že nedělá pokroky dost rychle a úkoly mu nejdou od ruky. Stres totiž může poruchy učení ještě zhoršit. Snažte se, aby dítě vyrůstalo v láskyplném a harmonickém domově bez hádek. Oceňujte hlavně jeho snahu. Chválou nešetřete a dítě podporujte kdykoliv je to možné. Dyslektici a dysgrafici trpí častěji pocitem méněcennosti a nízkým sebevědomím. Nedivte se. Spolužáci, kterým jde učení snáz, se mohou dyslektikům posmívat. Mluvte proto s vaším malým dyslektikem často o jeho problémech. Nezapomínejte také dítěti dávat najevo, že ho máte rádi, i když stále dělá chyby v domácích úkolech. Vysvětlete dětem, že některou školní látku na střední škole potřebovat nebudou. Podporujte dyslektiky a dysgrafiky v tom, co je zajímá a baví.

Žáčkům s „dys“ věnujte více času. Učitelé by k jejich výuce také měli přistupovat individuálně. Mohou například zkrátit dysgrafikovi diktát nebo prodloužit čas určený na dokončení testu. Za zvážení stojí i možnost individuálního doučování. S dítkem samozřejmě můžete trénovat i vy doma