Budete se nám smát?

  • Úsměv
  • 2 minuty čtení
  • 26. 2. 2015
  • Tým Plus Pro Vás
  • Umíme ještě vnímat, že na světě nejsou jenom starosti? Smích je nejen projev pozitivních pocitů, dokonce je to lék.

    {containers“:[{„id“:1,“type“:“container100″,“params“:{},“shapes“:{„first“:[{„id“:2,“type“:“shapeOldArticle“,“params“:{„html“:“

    Vidím to jako dneska. Byla krásná, májová neděle, sedla jsem si na balkon a začetla se do knížky v té době velmi populární spisovatelky Jindřišky Smetanové. Pozor, vyletí ptáček se jmenovala. Pustila jsem si k tomu elpíčko, udělala turka a – prostě si užívala. Když jsem došla ke kapitole Zazpívej, slavíčku, chtěla jsem ji přeskočit. Ale pak jsem se začetla. Podstata příběhu spočívala v tom, že Jindřiška Smetanová vyjela s přáteli ven z Prahy kamsi na území Výzkumného včelařského ústavu Akademie zemědělských věd jen proto, aby se tam večer zaposlouchali, zda neuslyší za starou ústavní budovou v lese zpívat slavíka. Připadalo mi to tehdy přitažené za vlasy. Pravda, pointa se mi líbila. Paní Smetanová slavíka nakonec opravdu uslyšela, leč při práci tak obyčejné, jako je smažení řízků. Souhlasila jsem, že život je zaplať pámbů nádherně prozaický a slyšet poprvé v životě slavíka právě v kuchyni nad pekáčem s řízky, že má taky něco do sebe. Ale stejně jsem ten příběh nepovažovala za inspirativní.

    Od té doby uplynulo hodně let. Sedávám na stále stejném balkoně, ale už jen občas. Poslouchám cédéčka a trochu jinou hudbu, piji úplně jinou kávu, čtu docela jiné autory. Ale taky si daleko víc umím vážit těchto úplně obyčejných chvilek a také slavíkovi Jindřišky Smetanové lépe rozumím. Vlastně bych si občas taky přála vyjet si s přáteli zažít zpěv ptáčka, chtěla bych alespoň čas od času prožívat něco mile obyčejného, až bychom si zcela spontánně a s nadšením říkali – na světě je fakt dobře.

    Budete se nám smát?

    „}}]}}],“layout“:“article“}“

    Tým Plus Pro Vás
    Tým Plus Pro Vás
    S radostí až do mobilů