Dvě oči pro čtyři nohy

  • RunTour
  • 11 minut čtení
  • 24. 7. 2015
  • Tým Plus Pro Vás
  • Na letošní běžecký závod RunTour v Liberci jsem letos vůbec neměla v úmyslu jet. Ne že by mě odradily loňské kopečky a vedro, ale plány byly prostě jiné. Nakonec vše skončilo úplně jinak a já jela.

    {containers“:[{„id“:2,“type“:“container100″,“params“:[],“shapes“:{„first“:[{„id“:3,“type“:“shapeRichEdit“,“params“:{„text“:“

    Jak už to bývá, ne vždy plány vychází a život někdy dokáže vlastně mile překvapit. V Liberci jsem se 18. 7. 2015 nakonec objevila a v rámci běžeckého seriálu Česká pojišťovna Mizuno RunTour jsem poprvé zkusila kratší trať, tedy 5 km. Významnější premiéra však spočívala ještě v něčem úplně jiném.

    Na trati potkává člověk různé spoluběžce. Někteří běží pro vítězství celkové, jiní pro vítězství nad sebou samým. Další s urputným nasazením a vedle nich ti, co běhají pro radost. A v neposlední řadě je tady skupina těch, co chtějí dokázat, že to jde, i když by jim to třeba nikdo nevěřil. Právě do té poslední skupiny bych zařadila nevidomé běžce, kteří se i přes svůj hendikep, a že zrak je u běhání hodně důležitý, postaví se svým vodičem na start a v krásných časech pak probíhají cílovou páskou. Několik mých kamarádů už vodiče dělalo a další řadu neznámých jsem potakala na spoustě závodů. Právě proto se jedním z mých běžeckých cílů stalo zkusit si tuto roli také.

    Nejprve mě překvapilo, jaký je o to mezi lidmi zájem. Z toho vyplývalo, že si tento cíl nesplním ihned. Nulové zkušenosti s nevidomými a nijak závratné časy, i když běžím sama, mi rozhodně kladné body nepřidávaly. Trpělivost však růže přináší, a když to člověk nejméně čeká, většinou se začnou dít věci. Tak tomu bylo i v mém případě. Dozvěděla jsem se, že se hledá vodič na závod RunTour v Liberci, na trať 5 km a s časem kolem 30 minut. Řekla jsem si, že by to šlo, pětku zvládám rychleji, a když přidám nějaké to mluvení a kopečky, pořád bych se do limitu měla vejít bez problému. A po této velmi krátké úvaze jsem se přistihla, že už jen formálně potvrzuji, zda bych mohla. A ono to klaplo!

    „,“textWiki“:“

    Jak už to bývá, ne vždy plány vychází a život někdy dokáže vlastně mile překvapit. V Liberci jsem se 18. 7. 2015 nakonec objevila a v rámci běžeckého seriálu Česká pojišťovna Mizuno RunTour jsem poprvé zkusila kratší trať, tedy 5 km. Významnější premiéra však spočívala ještě v něčem úplně jiném.

    Na trati potkává člověk různé spoluběžce. Někteří běží pro vítězství celkové, jiní pro vítězství nad sebou samým. Další s urputným nasazením a vedle nich ti, co běhají pro radost. A v neposlední řadě je tady skupina těch, co chtějí dokázat, že to jde, i když by jim to třeba nikdo nevěřil. Právě do té poslední skupiny bych zařadila nevidomé běžce, kteří se i přes svůj hendikep, a že zrak je u běhání hodně důležitý, postaví se svým vodičem na start a v krásných časech pak probíhají cílovou páskou. Několik mých kamarádů už vodiče dělalo a další řadu neznámých jsem potakala na spoustě závodů. Právě proto se jedním z mých běžeckých cílů stalo zkusit si tuto roli také.

    Nejprve mě překvapilo, jaký je o to mezi lidmi zájem. Z toho vyplývalo, že si tento cíl nesplním ihned. Nulové zkušenosti s nevidomými a nijak závratné časy, i když běžím sama, mi rozhodně kladné body nepřidávaly. Trpělivost však růže přináší, a když to člověk nejméně čeká, většinou se začnou dít věci. Tak tomu bylo i v mém případě. Dozvěděla jsem se, že se hledá vodič na závod RunTour v Liberci, na trať 5 km a s časem kolem 30 minut. Řekla jsem si, že by to šlo, pětku zvládám rychleji, a když přidám nějaké to mluvení a kopečky, pořád bych se do limitu měla vejít bez problému. A po této velmi krátké úvaze jsem se přistihla, že už jen formálně potvrzuji, zda bych mohla. A ono to klaplo!

    „}},{„id“:4,“type“:“shapeImage“,“params“:{„image“:“http://www.plusprovas.cz/image-cache/pagebuilder-fit-x/2217-runtourliberecnevidomy-text.jpg“,“alt“:“Markéta a Robert po úspěšném dokončení závodu“,“id“:2217}},{„id“:5,“type“:“shapeRichEdit“,“params“:{„text“:“

    S Robertem jsme si nejprve dohodli cvičný běh. Kdyby se ukázalo, že to nezvládám, ještě by byl čas pro něj najít vodiče náhradníka. Zkušební běh se konal u něj. Když jsem v Praze nasedala na vlak, na jednu stranu jsem se těšila, na druhou měla pochopitelně trochu strach. Co když mu nebudu stačit? Nebo to neumluvím? Nebo někde přehlédnu nějaký kořen? Představy, že se třeba ztratíme, jsem si rovnou zakázala a nepřipouštěla si je. Nakonec vše proběhlo úplně v pohodě! Sice bylo horko a velkou část jsme běželi na polních cestách se sluncem nad hlavou, ale aspoň to byly podmínky, které se daly očekávat i v Liberci – terén a vedro. Nevím přesně, kolik jsme uběhli, běh si nijak neměřím, ale odhadem asi 13 km. Určitě podstatně víc, než kolik jsme měli v plánu „naostro“ v Liberci. Také jsem zjistila, že Robert už má za sebou třeba maraton i jiné běžecké závody ve skupině s ostatními nevidomými a je to už zkušený běžec.

    „,“textWiki“:“

    S Robertem jsme si nejprve dohodli cvičný běh. Kdyby se ukázalo, že to nezvládám, ještě by byl čas pro něj najít vodiče náhradníka. Zkušební běh se konal u něj. Když jsem v Praze nasedala na vlak, na jednu stranu jsem se těšila, na druhou měla pochopitelně trochu strach. Co když mu nebudu stačit? Nebo to neumluvím? Nebo někde přehlédnu nějaký kořen? Představy, že se třeba ztratíme, jsem si rovnou zakázala a nepřipouštěla si je. Nakonec vše proběhlo úplně v pohodě! Sice bylo horko a velkou část jsme běželi na polních cestách se sluncem nad hlavou, ale aspoň to byly podmínky, které se daly očekávat i v Liberci – terén a vedro. Nevím přesně, kolik jsme uběhli, běh si nijak neměřím, ale odhadem asi 13 km. Určitě podstatně víc, než kolik jsme měli v plánu „naostro“ v Liberci. Také jsem zjistila, že Robert už má za sebou třeba maraton i jiné běžecké závody ve skupině s ostatními nevidomými a je to už zkušený běžec.

    „}}]}},{„id“:6,“type“:“container50-50″,“params“:[],“shapes“:{„first“:[{„id“:7,“type“:“shapeCitation“,“params“:{„citation“:“Měla jsem pochopitelně trochu strach. Co když to neumluvím nebo přehlédnu nějakou překážku?“}}],“second“:[{„id“:8,“type“:“shapeRichEdit“,“params“:{„text“:“

    Po zkušebním běhu s Robertem bylo definitivně jasno! Závodu RunTour v Liberci se navzdory všem původním předpokladům zúčastním. Druhé „znamení osudu“ přišlo v podobě zcela nečekané výhry startovného díky soutěži na Facebookové stránce Plus pro Vás od Nestlé. V té chvíli už opravdu nešlo couvnout a ani jsem nechtěla.

    „,“textWiki“:“

    Po zkušebním běhu s Robertem bylo definitivně jasno! Závodu RunTour v Liberci se navzdory všem původním předpokladům zúčastním. Druhé „znamení osudu“ přišlo v podobě zcela nečekané výhry startovného díky soutěži na Facebookové stránce Plus pro Vás od Nestlé. V té chvíli už opravdu nešlo couvnout a ani jsem nechtěla.

    „}}]}},{„id“:9,“type“:“container100″,“params“:[],“shapes“:{„first“:[{„id“:10,“type“:“shapeRichEdit“,“params“:{„text“:“

    Jak se závod blížil, začala se zvyšovat i venkovní teplota, asi aby byla dodržena každoroční tradice. Relativně příjemné teploty ze začátku týdne vystřídala vedra. Opět ve mně začal hlodat červíček, typická nervozita před závodem, ale tyto pocity jsem potlačila. V den závodu jsem se na místo dostala s dostatečným předstihem, takže byl i čas na všechny nezbytné předzávodní úkony jako vyzvednout startovní číslo, napít se, najíst nebo osvěžit v přistavených cisternách. Ve stanu Leontínky už čekali i další nevidomí běžci se svými vodiči. Někteří se chystali na kratší trasu, jiní na desítku. Prohodili jsme pár slov a šli jsme na start. Krátce po čtvrté hodině jsme už odkrajovali první metry. Začátek byl tentokrát jednodušší než loni. Běželo se po asfaltu a z kopce na poměrně široké silnici, což bylo jedině dobře. V postartovním chumlu bylo dost místa si najít „svou dráhu“ a té se držet. Navíc dost pomohly i žluté vestičky, kterými jsou nevidomý i vodič označeni. A opět se mi potvrdilo, že běžci jsou ohleduplná parta nadšenců, a ochotně uhýbali z cesty, kdykoli bylo potřeba.

    Krátce na to jsme se dostali do míst, kde začínaly první kopečky. Na začátku je ale sil dost, tak nám to šlo skoro samo. Stromy podél trasy tvořily stín, který dělal závod snesitelnější. I když ze mě lilo jako z konve, cítila jsem se docela dobře. Pod nohama jsme sice neměli hladký asfalt, ale ani žádné výraznější překážky, stačilo tedy upozorňovat jen minimálně. Šlo to tak hladce, že jsem si ani nevšimla prvního kilometrovníku. Toho druhého už ano, ale to už jsme měli kopec dávno za sebou a pokračovali po rovné lesní cestě. Rovina je příjemná, všudypřítomné kořeny, kameny a jamky už méně. Stačí jeden špatný krok a problém je na světě. V některých místech tak bylo lepší zpomalit, případně je úplně projít. Pořád lepší ztratit nějakou tu vteřinu než odjíždět sanitkou. Asi nejsložitější bylo běžet z kopce v terénu. Mnohdy má člověk co dělat sám se sebou, aby mu příliš „nenarostla křídla“, která pak při nejbližší příležitosti poláme. Aby toho nebylo málo, tato cesta byla protkaná korýtky na odvod vody, takže moje hlášení se zjednodušilo na neustále se opakující kořen – kamen – korýtko, žádné dlouhé popisy, že je tu taková zajímavě vymletá strouha mezi stromy, která se vine zprava doleva. To bychom ji asi brzy poznali na vlastní kůži. Když se nám podařil i tento seběh, dali jsme si ještě kolečko po trávě, ta umí být zrádná ještě víc, protože leccos skryje i před vidícím okem. Naštěstí ne v tomto případě. Trasa pak ještě pokračovala znovu lesem, ale po cestě bez překážek, takže jsme si mohli dovolit i trochu zrychlit. Na obvyklém místě pak čekali hasiči s kropičkou, abychom se na poslední kilometr osvěžili. Ten vedl známou cestou kolem zoo, nově udělanou před pár lety. Pak ještě trochu do kopce a už jsme přibíhali zpátky na asfaltovou silnici a mohli nasadit závěrečný sprint pro medaili.

    „,“textWiki“:“

    Jak se závod blížil, začala se zvyšovat i venkovní teplota, asi aby byla dodržena každoroční tradice. Relativně příjemné teploty ze začátku týdne vystřídala vedra. Opět ve mně začal hlodat červíček, typická nervozita před závodem, ale tyto pocity jsem potlačila. V den závodu jsem se na místo dostala s dostatečným předstihem, takže byl i čas na všechny nezbytné předzávodní úkony jako vyzvednout startovní číslo, napít se, najíst nebo osvěžit v přistavených cisternách. Ve stanu Leontínky už čekali i další nevidomí běžci se svými vodiči. Někteří se chystali na kratší trasu, jiní na desítku. Prohodili jsme pár slov a šli jsme na start. Krátce po čtvrté hodině jsme už odkrajovali první metry. Začátek byl tentokrát jednodušší než loni. Běželo se po asfaltu a z kopce na poměrně široké silnici, což bylo jedině dobře. V postartovním chumlu bylo dost místa si najít „svou dráhu“ a té se držet. Navíc dost pomohly i žluté vestičky, kterými jsou nevidomý i vodič označeni. A opět se mi potvrdilo, že běžci jsou ohleduplná parta nadšenců, a ochotně uhýbali z cesty, kdykoli bylo potřeba.

    Krátce na to jsme se dostali do míst, kde začínaly první kopečky. Na začátku je ale sil dost, tak nám to šlo skoro samo. Stromy podél trasy tvořily stín, který dělal závod snesitelnější. I když ze mě lilo jako z konve, cítila jsem se docela dobře. Pod nohama jsme sice neměli hladký asfalt, ale ani žádné výraznější překážky, stačilo tedy upozorňovat jen minimálně. Šlo to tak hladce, že jsem si ani nevšimla prvního kilometrovníku. Toho druhého už ano, ale to už jsme měli kopec dávno za sebou a pokračovali po rovné lesní cestě. Rovina je příjemná, všudypřítomné kořeny, kameny a jamky už méně. Stačí jeden špatný krok a problém je na světě. V některých místech tak bylo lepší zpomalit, případně je úplně projít. Pořád lepší ztratit nějakou tu vteřinu než odjíždět sanitkou. Asi nejsložitější bylo běžet z kopce v terénu. Mnohdy má člověk co dělat sám se sebou, aby mu příliš „nenarostla křídla“, která pak při nejbližší příležitosti poláme. Aby toho nebylo málo, tato cesta byla protkaná korýtky na odvod vody, takže moje hlášení se zjednodušilo na neustále se opakující kořen – kamen – korýtko, žádné dlouhé popisy, že je tu taková zajímavě vymletá strouha mezi stromy, která se vine zprava doleva. To bychom ji asi brzy poznali na vlastní kůži. Když se nám podařil i tento seběh, dali jsme si ještě kolečko po trávě, ta umí být zrádná ještě víc, protože leccos skryje i před vidícím okem. Naštěstí ne v tomto případě. Trasa pak ještě pokračovala znovu lesem, ale po cestě bez překážek, takže jsme si mohli dovolit i trochu zrychlit. Na obvyklém místě pak čekali hasiči s kropičkou, abychom se na poslední kilometr osvěžili. Ten vedl známou cestou kolem zoo, nově udělanou před pár lety. Pak ještě trochu do kopce a už jsme přibíhali zpátky na asfaltovou silnici a mohli nasadit závěrečný sprint pro medaili.

    „}}]}},{„id“:11,“type“:“container50-50″,“params“:[],“shapes“:{„first“:[{„id“:12,“type“:“shapeRichEdit“,“params“:{„text“:“

    Závod byl za námi a to hlavní se podařilo – hezky jsme si to užili a celé to přežili bez jediného pádu nebo jiné komplikaci. Ani to nebylo tak složité, pozměněná trať mi sedla, klidně bych si dala i tu desítku. V každém případě je ale hezké vidět, že zdravotní postižení neznamená v životě stopku, naopak, že i tak se dá dělat spousta věcí. Druhé pozitivní zjištění je, že nevidomí a jejich vodiči jsou na běžeckých závodech vnímáni rovnocenně, jako všichni ostatní. Žádné úšklebky nebo litování, snad možná někteří fanoušci jim jen hlasitěji fandí.

    „,“textWiki“:“

    Závod byl za námi a to hlavní se podařilo – hezky jsme si to užili a celé to přežili bez jediného pádu nebo jiné komplikaci. Ani to nebylo tak složité, pozměněná trať mi sedla, klidně bych si dala i tu desítku. V každém případě je ale hezké vidět, že zdravotní postižení neznamená v životě stopku, naopak, že i tak se dá dělat spousta věcí. Druhé pozitivní zjištění je, že nevidomí a jejich vodiči jsou na běžeckých závodech vnímáni rovnocenně, jako všichni ostatní. Žádné úšklebky nebo litování, snad možná někteří fanoušci jim jen hlasitěji fandí.

    „}}],“second“:[{„id“:13,“type“:“shapeCitation“,“params“:{„citation“:“Potěšilo mě, že nevidomí a jejich vodiči jsou na závodech vnímáni jako všichni ostatní. „}}]}},{„id“:14,“type“:“container100″,“params“:[],“shapes“:{„first“:[{„id“:15,“type“:“shapeRichEdit“,“params“:{„text“:“

    Dělat vodiče s sebou nese jistou dávku zodpovědnosti, ale není třeba se toho bát. Stačí se sehrát, zapojit i trochu selského rozumu, případně se ptát. A dávat pozor na cestu, nikoli na okolní přírodní krásy nebo okolní krásné běžce (pánové běžkyně), i když to k tomu může občas svádět. Prostě nezapomínat, že tu jsou jen dvě oči pro čtyři nohy.

    „,“textWiki“:“

    Dělat vodiče s sebou nese jistou dávku zodpovědnosti, ale není třeba se toho bát. Stačí se sehrát, zapojit i trochu selského rozumu, případně se ptát. A dávat pozor na cestu, nikoli na okolní přírodní krásy nebo okolní krásné běžce (pánové běžkyně), i když to k tomu může občas svádět. Prostě nezapomínat, že tu jsou jen dvě oči pro čtyři nohy.

    „}}]}}],“layout“:“article“}“

    Tým Plus Pro Vás
    Tým Plus Pro Vás
    S radostí až do mobilů