Historie diabetu

  • Den diabetu
  • 4 minuty čtení
  • 26. 2. 2015
  • RNDr. Pavel Suchánek
  • Cukrovka je jedním ze zdravotních strašáků a současně důsledků dnešní doby. I když je moderní medicína na takové úrovni, že se dá s diabetem žít, jedná se stále o chorobu, kterou není radno podceňovat.

    {containers“:[{„id“:3,“type“:“container100″,“params“:{},“shapes“:{„first“:[{„id“:4,“type“:“shapeOldArticle“,“params“:{„html“:“

    Je až neuvěřitelné, že zásadní objevy v léčbě byly provedeny zejména na začátku minulého století, i když se první záznamy o této nemoci datují až do 16. století před naším letopočtem.

    Příznaky cukrovky byly známy již starým Egypťanům, Indům, lidem v arabských zemích a lidem v Číně. První písemná zmínka o tomto onemocnění je záznam na Ebersově papyru z období kolem roku 1552 př. n. l. Píše se zde, že je to nemoc vzácná, která se projevuje velkou žízní, takže nemocný nikdy nepřestává pít, přitom má neustálé nutkání moči. Množství moči, které vyloučí je větší, než množství vypitých tekutin. Tělo proto hubne, až člověk umírá. Dále se v papyru píše, že příčina této nemoci je neznámá a léčba velmi svízelná, která nikdy nevede k vyléčení. K léčbě se používala například směs ze sladkého piva, pšeničného zrní, zeleného cypřiše a naklíčených kukuřičných zrn,  které měl nemocný pojídat po dobu 4 dnů. Pro zvýšení účinku měl ještě chodit bosýma nohama v ranní rose a odříkávat zaříkadlo.

    Asi nejlépe popsal klinické příznaky diabetu ve 2. století př. n. l.  Hippokratův žák, řecký lékař Aretaios z Kappadokie, který jako první použil název diabetes. Název je odvozen z řeckého výrazu diabainó , tj. procházím, protékám a zdůrazňuje tak hlavní projev choroby, totiž velký a neustálý průtok vody organismem.

    Již v 6. stolení zaznamenali indičtí lékaři sladkou chuť moči diabetiků, i když tento objev zůstal evropskému lékařství utajen až do 17. století, kdy ochutnávání moči jako důkaz diabetu zavedl do lékařské praxe anglický lékař Thomas Willis. Ve své dizertační práci píše, že cukr se nejdříve nachází v krvi a teprve poté přechází do moči, která je sladká jako med. Tento jev původně považoval za chorobu krve a název „diabetes“ doplnil přídavným jménem „mellitus“ (latinský výraz pro „medový“). Med v názvu pro cukrovku hrál ale roli již v  roce 800 n. l, kdy byl v Indii sepsán velký lékařský souhrnný spis, ve kterém je podán poměrně podrobný popis cukrovky, která je zde označena jako „madhumeha“ (medová moč). Staří Indové znali vcelku dobře průvodní znaky cukrovky, jakými je slabost svalů, velká žízeň a časté močení. Dokonce si uvědomovali souvislost cukrovky s otylostí a hovoří o významu diety.

    Pak až novověcí lékaři si začali uvědomovat souvislost mezi cukrovkou a výživou: např. v 19. Století francouzský lékař Bouchardat byl zastáncem mírné podvýživy a přiměřené fyzické práce. Všiml si totiž, že v obležené Paříži r. 1871 se diabetikům dařilo lépe. Podobné zkušenosti učinili evropští lékaři v obou válkách světových.

    Velký zlom v oblasti diabetu přišel v roce 1889, kdy němečtí lékaři Joseph von Mering a Oskar Minkowski při pokusech na psech zjistili, že po odstranění slinivky břišní se velice brzy objeví příznaky cukrovky. Jejich poznatky dále rozpracoval britský vědec Edward Sharpey-Schafer, který prokázal, že látka ovlivňující metabolismus cukru vzniká právě ve slinivce.

    Cesta k léčbě však trvala až do roku 1922. Na podzim roku 1921 objevili mladý lékař Frederick Grant Banting, jeho asistent Ch. Best a biochemik J. B. Collipa látku ve zvířecích slinivkách břišních, kterou aplikovali psům s cukrovkou. Psům po aplikaci látky klesla hladina cukru v krvi. Tuto látku pak nazvali „isletin“, později inzulín. Svůj objev dali patentovat a patent bezúplatně předali univerzitě v Torontu.

    První diabetický pacient byl inzulínem léčen v roce 1922. Jednalo se o třináctiletého chlapce Leonarda Thompsona, který se nacházel v diabetickém kómatu, ze kterého před tím nebyla cesta ven. Chlapcův stav se po aplikaci inzulinu zlepšil natolik, že byl schopen žít téměř jako jeho vrstevníci. Inzulín se nakonec rozšířil do celého světa a u nás se začal vyrábět v roce 1926.

    Objevitelům inzulínu F. G. Bantingovi a J. J. Macleodovi byla v roce 1923 udělena Nobelova cena za medicínu. Biochemická skladba inzulinu byla objasněna v roce 1955 Frederickem Sangerem a jeho spolupracovníky. Za tento objev byl Sanger v roce 1958 též odměněn Nobelovou cenou.

     

    Nerozumíte některým odborným termínům v článku? Pomůže Vám náš slovníček diabetologických pojmů.

    Související články ohledně diabetu:
    Co je vlastně cukrovka
    Proč nad datem 14. listopadu visí modrý kroužek?
    Jak předejít cukrovce?

    „}}]}}],“layout“:“article“}“

    RNDr. Pavel Suchánek
    RNDr. Pavel Suchánek
    Specializace: výživa, vyvážené stravování