Hola, jaro volá

  • Aktivní život
  • 3 minuty čtení
  • 26. 2. 2015
  • Tým Plus Pro Vás
  • …těmito a dalšími podobnými slovy mě častoval otec v raném mládí, dožaduje se mé přítomnosti na rodinných záhonech. První jarní paprsky jsem proto vítala s motyčkou v ruce a s výrazem, který spíš připomínal konec světa než thymolinový úsměv na přivítanou nejkrásnějšímu období v roce.

    {containers“:[{„id“:1,“type“:“container100″,“params“:{},“shapes“:{„first“:[{„id“:2,“type“:“shapeOldArticle“,“params“:{„html“:“

    Jarní únava, znásobená nocemi probdělými v kulturních a jiných zařízeních a naprostou absencí víkendového ranního vyspávání, způsobila, že mě matka občas budila mezi řádky rašící zeleniny slovy: Kdo chce flámovat, musí taky pracovat.

    Asi málokdo se bude divit tomu, že ředkvičky, salátky, hrášky a bůhvíco dalšího jarního mi na talíři působilo mžitky před očima a pozřít byť jedinou kuličku se rovnalo trestu smrti. Vysvobozením se mi stalo až osamostatnění se a jarní zelenina či ,,nemístný“ pobyt na svěžím jarním vzduchu na dlouho zmizely z mého slovníku i života.

    Leč, jak praví klasik, nikdy neříkej nikdy. Před pár lety jsem se začátkem jara vypravila k lékaři s myšlenkou, že zima byla tentokrát opravdu dlouhá, neb mě ony kulturní akce vyčerpaly natolik, že mě bolí každá kůstka v těle a ploužím se jak stín. No a trochu jste přibrala – lakonicky podotkla lékařka a s úsměvem mi vysála asi ,,deset“ litrů krve. Následná kontrolní návštěva odhalila tolik nešvarů v mém těle, že do mě ,,bílé pláště“ dokonce píchaly s dotazem, zda ještě dýchám. Vyzbrojena hromadou léků a černými chmurami jsem se vydala poplakat si do jámy lvové – k rodičům.

    Nu, milá dcero, jaro volá – pronesl tatík vítězoslavně a rozhodl se, že mě vykurýruje po svém. Jelikož se mi nedostávalo sil k obraně slovní, natož fyzické, poslušně jsem vyrazila po letech na rodinné latifundie. Polní práce začaly kdesi u stříhání stromků, hrabání trávy, přípravy záhonků a končily sázením toho, co mi připravilo rádoby chmurné dospívání. Skončil první víkend a já nerada přiznala, že jsem se konečně vyspala. Věřte, že tělo zmožené nezvyklou fyzickou prací ,,odumře“ po večerníčku samo, aniž je musíte dopovat prášky na spaní a jinými podobně tlumícími chemikáliemi.

    Zdravotní víkendy, jak jsem si trestně-zeleninové výpravy přejmenovala, abych přehlušila nechuť k rannímu vstávání, pokračovaly celý následující měsíc. Kdo vlastní chalupu, asi tuší, že příprava na letní sezonu se nenese pouze v duchu velebení přilehlé zahrady, ale také vlastního obydlí. A tak, když skončily polní práce, vrhli jsme se na smýčení, bílení, malování, opravy a bůhvíco dalšího.

    Během všech těch činností mi nějak nedošlo, že mám víc hlad než chuť na ,,něco“, a tak jsem poslušně pořádala první jarní zeleninu, pochutnávala si na tvarohových svačinkách a všechno zapíjela bylinkovými čaji. Ostatně moje bedlivá matka toho do jarního jídelníčku ani o moc víc nezařazuje. Například o mase si u ní v té době můžete nechat jen zdát. Navíc mě později překvapilo, co všechno uzvednu, aniž se hroutím, a kam všude se protáhnu bez toho, že bych se složila.

    Další lékařskou kontrolu jsem absolvovala s mírně zatajeným dechem a černým svědomím – mám se přiznat, že jsem některé léky nebrala, protože jsem na ně zkrátka zapomněla? Ostatně kdo by si vzpomněl, když ho vlastně nic nebolí. Lékařka později kroutila nad novými výsledky hlavou – v té laboratoři snad museli něco poplést…

    Nebudu vás napínat, moje tělesná schránka se renovovala díky jarní robotě do té míry, že jsem tři čtvrtě prášků mohla vyhodit nadobro. Před pár dny jsem se chystala do práce. Znáte to, kolotoč v předsíni, kabát, kabela, rychle se ohnout pro boty – a ejhle, cosi kolem pasu zaprotestovalo. Na nic jsem nečekala a zvedla telefon – otče, hola, jaro volá, vyrážíme provětrat tělo, myšlenky, zažívací orgány a zhubnout!

    A co vy? Už jste volali?

    „}}]}}],“layout“:“article“}“

    Tým Plus Pro Vás
    Tým Plus Pro Vás
    S radostí až do mobilů