Jmelí – symbol štěstí a hojnosti – nesmí o Vánocíc

  • Vánoce
  • 3 minuty čtení
  • 26. 2. 2015
  • Tým Plus Pro Vás
  • Zvyk zavěšovat zelené, stříbrné anebo zlaté jmelí k lustru či ho dávat do váziček na stůl se u nás dodržuje dodnes. Lidé stále věří, že jmelí přinese do domu štěstí, když ho ráno na Štědrý den zavěsí nad svátečně prostřený stůl anebo, že přinese štěstí tomu, kdo ho dostal darem.

    {containers“:[{„id“:1,“type“:“container100″,“params“:{},“shapes“:{„first“:[{„id“:2,“type“:“shapeOldArticle“,“params“:{„html“:“

    Čím více má bílých bobulek, tím více štěstí přinese.

    Jmelí je opředené řadou mýtů a legend

    Jmelí do domu přináší štěstí, odvahu a lásku. A nejlépe to funguje, dostanete-li jmelí jako dárek. Jeho bílé bobule dozrávají právě v prosinci, a proto jmelí připadalo našim předkům magické, a tak mu přisoudili kouzelné účinky. Zavěšovali je do domů jako ochranu před ohněm, čarodějnicemi a zlými duchy. Také se tradovalo, že jmelí splní jedno přání každému, kdo je zašeptá do plamínku první zapálené svíčky na vánočním stromečku.

    Do Čech se dostal zvyk zavěšovat do domu jmelí z Anglie. Keltové věřili, že přináší do domu štěstí, odvahu, lásku a plodnost, proto také dodržovali zvyk líbání: Muž směl políbit na Štědrý den pod zavěšeným jmelím kteroukoli ženu. Po každém polibku utrhli společně jednu bobulku, až na tu poslední. S tou se pak nechávalo jmelí viset až do příštích Vánoc.

    Podle jedné legendy bylo jmelí kdysi stromem, z něhož Josef vyřezal kolébku pro Ježíška, po třiatřiceti letech pak strom porazili Římané a z jeho kmene vyrobili kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Strom se hanbou zmenšil v malé keříky, které jsou nuceny žít z jiných stromů. Zahrnuje však dobrem všechny, kdož pod ním projdou. Svým parazitujícím životem, kdy zčásti žije ze živin stromů, symbolizuje život věřících, kteří jsou zčásti živi z Kristova těla.

    Jmelí má zajímavý způsob života i rozmnožování.

    Jmelí, stálozelený poloparazitický keř, roste na jehličnatých a listnatých dřevinách celého světa, kam jeho semena zanesou ptáci trusem. Semena pak zapustí kořínky do kůry stromu a rostlina se živí jeho mízou, z níž čerpá vodu a minerály. Ostatní živiny si vytváří fotosyntézou. Ve střední Evropě se objevuje především na akátech, lípách, habrech, jasanech, javorech, jeřábech, topolech, vrbách, borovicích a jedlích, ojediněle i na smrcích. Jmelí můžeme najít na jabloních, vzácněji na ořešácích a meruňkách. Ve světě existuje asi 100 botanických druhů jmelí, z nichž u nás roste pouze jmelí bílé. Jmelí kvete v březnu a v dubnu a je téměř nezničitelné. Usychá až se svým hostitelem, a tudíž např. na cedrech dosahuje stáří i čtyř set let.

    Jmelí je léčivé i jedovaté, používá se v moderní medicíně i léčitelství

    Jmelí je rostlina odedávna využívaná k léčení. Obsahuje glykoproteidy, peptidické toxiny (především viscotoxin, který se skládá z více než 40 aminokyselin), vodorozpustné polysacharidy (hlavně polygalaktunoráty a flavoniny), alkaloidy, cholin, acetylcholin, histamin, organické kyseliny, triterpeny, fenylové sloučeniny a řadu dalších látek. Tato všestranná léčivka je však současně rostlinou poměrně silně jedovatou. Proto jakémukoli používání jmelí musí předcházet konzultace s lékařem. Zajímavé je, že jednotlivé rostliny jmelí mají různý obsah látek podle toho, na jakém stromě rostou. Dále záleží i na době sběru: nejvíce účinných látek má jmelí sbírané v březnu, listopadu a prosinci.

    „}}]}}],“layout“:“article“}“

    Tým Plus Pro Vás
    Tým Plus Pro Vás
    S radostí až do mobilů