Mají to dědečkové snažší než babičky?

  • Prarodiče
  • 2 minuty čtení
  • 26. 2. 2015
  • Tým Plus Pro Vás
  • Kdysi slavný hokejista František Kaberle je dědečkem rád. Být dědou se zdá být snadnější, než být babičkou. Dědečkové se rádi uvelebí v křesle a sledují, jaké pokroky jejich vnoučata udělala od doby, kdy se s nimi neviděli.Náš bývalý hokejový reprezentant František Kaberle starší si svých vnuček užívá nárazově, protože část roku pobývá rodina jeho syna (také Františka) v Americe…

    {containers“:[{„id“:1,“type“:“container100″,“params“:{},“shapes“:{„first“:[{„id“:2,“type“:“shapeOldArticle“,“params“:{„html“:“

    „Mí synové, František a Tomáš, mi jednou řekli, že se sice odmala batolili po stadionech, brával jsem je do kabiny, nejznámější hokejová esa pro ně byli strýčkové, ale prý si prakticky nepamatují, že bych to byl já, kdo je učil první hokejové krůčky. Prý doufají, že se alespoň vnoučatům budu věnovat víc,“ říká František Kaberle, dědeček dvou vnuček (zatím).

    „To jsou tedy starosti, samozřejmě, že své vnuky povedu k hokeji a vnučky podporuji v tom, aby sportovaly. Ale jsem přísný děda,“ říká František. „Jsem přesvědčený o tom, že opičí láska dost často nevidí chyby. Svoje syny miluji, miluji vnučky, budu mít rád všechna vnoučata, která ještě přijdou, ale nikdy jsem netrpěl a nebudu trpět takovou tou opičí láskou. Nerozmazloval jsem své kluky a ani vnoučata nechci nijak rozmazlovat!“

    František Kaberle chce vidět jak své děti, tak i vnoučata tak, jací všichni doopravdy jsou. Občas slýchává, jak je úžasné, když jsou v jedné rodině hned tři špičkoví hokejisté. „Doufám, že jich bude i víc, připadá mi normální, že se naše rodinná hokejová dynastie bude rozrůstat,“ usmívá se.

    „Mí synové mi přivezli z Ameriky knížku doktora Johna Schindlera How to Live 365 Days a Year. Jak žít 365 dní v roce. V ní je uvedeno šest základních potřeb člověka, který nechce zestárnout. Jsou to: 1. Potřeba lásky. 2. Potřeba jistoty a bezpečí. 3. Potřeba tvůrčího vyjádření. 4. Potřeba uznání. 5. Potřeba prožívat nové zkušenosti. 6. Potřeba vážit si sám sebe. 7. Potřeba žít bohatším životem a těšit se na zítřek. Právě tahle kniha mi dala jistotu, že ani v dědečkovském věku zatím moc nestárnu. Většinu potřeb si totiž uspokojuji. A jsem tomu rád.“

    A co vy, dědečkové? Stárnete, nebo mládnete vedle svých vnoučat?

    Autor útlé knížečky Prevítem snadno a rychle, Simon Brett, ten v tom má jasno. Jeho rady jsou i pro další dědečky docela podnětné. Když je vám například vytýkáno, že vnoučata rozmazlujete, stačí se mírně pousmát a podotknout – ANO. Když už vnoučata zlobí, že to s nimi není k vydržení, stačí si pomyslet: „Výhoda je, že je večer můžeme vrátit.“ Když si s vnoučaty hrajete na pejsky, nikdy nelezte po čtyřech, pokud nemáte jistotu, že zase bez pomoci vstanete. A když víte, že už jste neuspěli ve dvou generacích, nechtějte, aby vaše sny naplnila ta třetí. Také nedávejte vnoučeti dárek pokaždé, když ho vidíte. Dělejte občas i drahoty. A jestliže už dáváte dárky, dejte takový, který vyluzuje jakékoli zvuky. Sice to není vůči vašim dětem a rodičům vnoučátek fér, ale jinak je to fakt zábavné.

    „}}]}}],“layout“:“article“}“

    Tým Plus Pro Vás
    Tým Plus Pro Vás
    S radostí až do mobilů