Pomlázka a dárky pro koledníky

  • Velikonoce
  • 2 minuty čtení
  • 26. 2. 2015
  • Tým Plus Pro Vás
  • Chození na pomlázku patří k nejstarším velikonočním zvykům a baví se jím už po staletí lidé na vesnici i ve městě stále. Nejvíc si koledu užijí asi děti, ale pánové obcházení sousedů také obvykle nezanedbávají. Kdyby dívky a ženy věděly, že jsou šlehány pro štěstí, zdraví a mládí, určitě by se před koledníky tak neschovávaly a vítaly by je ještě radostněji. O jarních oslavách se kdysi nešlehali zelenými proutky jen lidé, ale i dobytek a pole před jarními pracemi.

    {containers“:[{„id“:1,“type“:“container100″,“params“:{},“shapes“:{„first“:[{„id“:2,“type“:“shapeOldArticle“,“params“:{„html“:“

    Na Velikonočním pondělí se těší hlavně děti, které za přednášení velikonočních říkanek a zpívání koled dostanou za odměnu pomlázku, což jsou dnes už spíš než kraslice čokoládové dobroty. Po dětských kolednících navštěvují domácnosti muži a ti si obvykle vykoledují i něco ostřejšího. Svobodní mládenci dříve využívali obcházení sousedů k tomu, aby mohli navštívit vyhlédnuté dívky a podle jejich reakce zjistili, zda u nich mají šanci. Dostali vajíčko, někde i hedvábný šátek, ale mohli být také zliti od hlavy až k patě studenou vodou, když je děvče odmítlo. Na velikonoční úterý pak vyplácely proutkem muže a mládence zase ženy a tomu se říkalo babská mrskačka. Tento dříve hojně pěstovaný zvyk už ale téměř vymizel. Škoda že se na něj téměř zapomnělo.

    Pletené pomlázky měly své krajové názvy. Říkalo se jim hrudovačka, hodovačka, šlahačka, mrskačka, tatarec, korbáč, pomihud atd. Uplést pomlázku musel umět každý hoch už od dětských let ze šesti až osmi vrbových nebo jívových proutků. Kromě šesteráků se pletly nejčastěji osmeráky až desateráky. Šestnácterákem se mohl chlubit jen opravdu zručný koledník. Na pomlázky se vázaly stuhy a na špičce bývala i vyšívaná pentle nebo vajíčko. Objemné korbáče nebo tatary nebyly určeny ke šlehání, ale děvčata na ně koledníkům připevňovala barevné stuhy.

    Koledníci dostávali odnepaměti vajíčka, která se zdobila buď ještě syrová, nebo vařená. Nejčastěji se používala červená barva a odtud název kraslice, protože krásný je původní označení červené barvy. K nejvíce rozšířeným a nejstarším technikám patří u nás zdobení roztaveným voskem, jímž se na skořápku maloval pomocí špendlíkové hlavičky ornament. Vejce se pak uvařilo třeba se švestkovou kůrou a na barevné skořápce zůstal bílý ornament. V 19. stol. se na kraslice dokonce psaly verše a do rámečků z květin se malovaly různé postavy. Často bylo složitě zdobené vajíčko určeno konkrétní osobě a sloužilo jako jakýmsi vzkaz v podobě ornamentů a znaků. Kdo nechce používat kupované barvy, může i dnes stejně jako naše babičky barvit vajíčka nahnědo v odvaru z cibulových slupek nebo nazeleno v lístcích petržele. Hezký lesk jim dodá, když je pomažete máslem a otřete ubrouskem. Ve výlohách cukráren poutala pozornost už v 19. stol. vejce ze sladkého těsta plněná různými krémy a ve druhé polovině 19. stol. čokoládová vajíčka, v nichž se mnohdy skrýval další dárek v podobě pamlsku. A čokoládová vejce stejně jako slepičky či králíčci jsou oblíbeným dárkem koledníků stále. Děti mají zkrátka asi větší radost z čokoládových pozorností než z klasických kraslic.

    „}}]}}],“layout“:“article“}“

    Tým Plus Pro Vás
    Tým Plus Pro Vás
    S radostí až do mobilů