Prarodiče nemáme jen jedny

  • Výchova dětí
  • 2 minuty čtení
  • 26. 2. 2015
  • Tým Plus Pro Vás
  • Soupeření mezi prarodiči přece neexistuje?! O tom, jaké má kdo dětství, rozhodují nejbližší lidé – samozřejmě i babičky a dědové. Také na nich záleží, jak se děti budou rozvíjet, co budou prožívat, jak budou vnímat svůj život, své rodiče, babičky či dědy.

    {containers“:[{„id“:1,“type“:“container100″,“params“:{},“shapes“:{„first“:[{„id“:2,“type“:“shapeOldArticle“,“params“:{„html“:“

    Je to někdy až zarážející, jaké máme pocity, když slyšíme od svých vnoučat, co všechno dokáže ta „druhá“ babička a jak úžasný je „druhý“ dědeček. V duchu si můžeme stokrát říkat, že mezi námi a druhými prarodiči žádné soupeření neexistuje, máme přece každý svůj život a vnoučatům předáváme každý něco jiného. Soupeření samozřejmě vždy popřeme, ale buďme k sobě upřímní, ono prostě existuje.

    Je jasné, že odpovědnost za výchovu dětí připadá na rodiče: oni jim musejí stanovit hranice, které se nesmějí překročit, a vodítka, podle kterých se mají řídit. Na nich je také, aby dětem předali hodnoty, podle nichž sami žijí. I tak ale prarodiče hrají důležitou úlohu, která nepatří nikomu než právě jim – totiž roli zprostředkovatelů rodinné paměti.

    Když si dítě uvědomí, že i jeho rodiče někdy byli malí, je to dané už pouhou existencí jeho prarodičů.

    „Vedle prarodičů se dítě učí chápat, že je dědicem nějaké rodinné historie a tradice, určité kolektivní paměti. Tato paměť je tvořena jednak drobnostmi, ale také závažnými událostmi,“ říká psycholožka Lada Bílá. „Také pro prarodiče jsou tyto společně prožité chvíle obohacující. Prarodiče jsou trpělivější, neboť nemají přes celý den na bedrech tolik starostí a povinností, a mají tak více času než rodiče – mnohdy dokonce více, než měli na své vlastní děti.“

    Nevystavují také děti takovému výchovnému tlaku jako rodiče, neboť dětem nehubují za známky ve škole, ani jim je nekontrolují. Jelikož prarodiče nesou za děti menší odpovědnost, mohou se dětem po oněch několik společně strávených hodin věnovat naplno.

    „Už proto by na sebe prarodiče žárlit neměli. Naopak, měli by spolupracovat a dávat svým vnoučatům ze sebe to nejlepší,“ uzavírá psycholožka.

    Napište nám o svých zkušenostech. Diskuse to může být opravdu zajímavá.

    „}}]}}],“layout“:“article“}“

    Tým Plus Pro Vás
    Tým Plus Pro Vás
    S radostí až do mobilů