Řeč těla aneb rady, jak porozumět neverbální komunikaci

  • Řeč těla
  • 3 minuty čtení
  • 26. 2. 2015
  • Tým Plus Pro Vás
  • Každý den se setkáváme s lidmi, kteří mají různé chování a vyjadřování. Porozumět těmto signálům těla, ale také umět svou řečí těla ukázat své pocity nebo je naopak dobře skrýt, je k nezaplacení a mnohdy nám dokáže ulehčit komunikaci.

    {containers“:[{„id“:1,“type“:“container100″,“params“:{},“shapes“:{„first“:[{„id“:2,“type“:“shapeOldArticle“,“params“:{„html“:“

    Každý z nás posuzuje ostatní nejen podle toho, co říkají, ale i na základě smyslových vjemů a signálů. Dle toho si utváříme i první dojem. Názor na člověka, byť nevědomky, si utváříme již při prvním pohledu – dojem ovlivní jak postoj, tak i výraz tváře. V problematice osobní image je neverbální komunikace jedno z nejzajímavějších témat. Pokud zvládnete neverbální komunikaci, umožní vám to získat informace o lidech na základě signálů, které k vám vysílají a dostat pod svou kontrolu signály, které zase vysíláte vy.

    Držení těla, umístění rukou a nohou, mimika obličeje a pohled – to vše odráží naše pocity. Začít se zvládáním neverbální komunikace bychom měli už od očí a mimiky. Pohled by měl být přímý, aby vzbudil zájem a autoritu, ale ne příliš dlouhý. Dlouhý pohled působí nepříjemně a vyzývavě. Mnutí nosu či přikládání rukou na obličej a do blízkosti úst během řeči často znamená zapomenutý reflex z dětství, kdy jsme si zakrývali ústa po tom, co jsme řekli něco nepěkného či neupřímného. Ačkoliv se dá z výrazu obličeje mnoho vyčíst, může být někdy sdělení hrané.

    Mnohem víc při komunikaci prozradí naše ruce či nohy. Na dojmu se jako první podepíše nejvíce stisk ruky. Ten by měl být pevný a přiměřeně dlouhý. „Váhavý a ochablý stisk při prvním podání ruky většinou signalizuje plachého člověka,“ prozrazuje psycholožka Márie Balážová. Na neklid a úzkost upozorníte zpocenou dlaní. Protože ruce často prozradí, jak jsme na tom s nervozitou doopravdy, je dobré dát si pozor na různé žmoulání oděvu či bubnování prsty. Pozor si také dejte na zkřížené ruce na prsou. Třeba se takhle chcete pouze zahřát, ale ostatním tak můžete dávat najevo obranný, případně nesouhlasný postoj.

    Při komunikaci je také nutné dbát na vzpřímené, ale uvolněné držení těla. Ramena by neměla být svěšená, protože signalizují nedostatek jistoty. Psycholožka však upozorňuje, že: „Když komunikujete, neopírejte se o stěnu, stůl ani o jiné „pomůcky“. Dáváte tím najevo, že potřebujete oporu v tom, co říkáte.“Při každém setkání bychom měli dodržovat určitou vzdálenost od druhé osoby. Ta se pak liší dle vztahu, jaký máme s dotyčnou osobou, a také povahou setkání.

    Tělo na nás prozradí téměř vše. Je proto dobré se jím umět vyjadřovat, stejně jako v těch druhých dokázat číst. Ale i zde platí pravidlo, že nic se nemá přehánět. Jakmile totiž člověk neverbální komunikaci věnuje přehnanou pozornost, přijde o to nejcennější co má, a to sice o intuitivní schopnost věci vnímat po svém.

    Řeč těla hovoří o vnitřních postojích, motivaci a emocích člověka daleko víc než mluvené slovo. Nelze však říci, že existuje zázračný klíč, podle kterého bychom dokázali rozpoznat všechny neverbální projevy. Jde spíše o jakousi komplexní souhru několika projevů. Někdy jednoduše intuitivně vycítíte, že vám člověk nesedí, ani sami nevíte proč. Může to být způsobeno právě tím, že k vám vysílá určité neverbální signály, kterým sice úplně nerozumíte, ale přesto ovlivňují váš úsudek o daném jedinci. Nebo to naopak může být člověk, s nímž se cítíte příjemně díky jeho úsměvu, otevřené gestikulaci a uvolněnému držení těla,“ uzavírá psycholožka Mária Balážová.

    „}}]}}],“layout“:“article“}“

    Tým Plus Pro Vás
    Tým Plus Pro Vás
    S radostí až do mobilů